Zvýšení teploty

Pojem zvýšená teplota je ve skutečnosti velmi složitý a neurčitý. Nejlépe bych ji popsal jako teplotu, která je u konkrétního člověka vyšší, než je jeho běžná teplota. Teplota našeho těla je řízena z mozkového centra a je individuální. To znamená, že vyšší teplota u jednoho člověka může být pro někoho jiného naprosto normální. Vzhledem ke snaze o vytvoření systematiky se vytvořilo několik ale vzhledem k výše uvedenému je musíme brát s rezervou a každého pacienta hodnotit subjektivně:

  • Normální teplota: 35-37°C
  • Zvýšená teplota: nad 37°C
  • -Subfebrilie: 37-38°C
  • -Horečka (Pyrexie): nad 38°C
  •  Hyperpyrexie: nad 40°C

Pozn: Zcela speciální kapitolou je zvýšená teplota u dětí, tuto problematiku však ponechávám dětským lékařům.

Proč dochází ke zvýšené teplotě?

Zvýšení tělesné teploty lze považovat za obrannou reakci organizmu na zevní nebo vnitřní podnět, který v těle vede ke vzniku zánětlivé reakce. Chemické působky, které u zánětlivé reakce vznikají (produkty bakterií, produkty bílých krvinek apod.) ovlivní mozkové centrum, v němž je onen „termostat“ řídící teplotu organizmu. Takové chemické sloučeniny označujeme jako pyrogeny. Termostat „přenastaví“ potřebnou teplotu na vyšší, což vede ke zvýšení teploty a eventuálně vzniku příznaků.

Jaký má zvýšená teplota význam?

Hlavní význam je v boji s infekčními onemocněními. Vyšší teplota v organizmu ulehčuje množení a práci bílých krvinek, pomáhá aktivovat obranu organizmu. Na druhou stranu je nepříjemná pro bakterie a tlumí jejich množení. Je tedy nutno poznamenat, že do určité míry je zvýšení tělesné teploty žádoucí přirozený proces a není vhodné agresivně teplotu snižovat.

Příčiny

1. Infekční nemoci – Jedná se bezkonkurenčně o nejčastější příčinu zvýšené teploty. Nejčastěji jde o infekce horních cest dýchacích, záněty průdušek, zápaly plic a močové infekce.

2. Autoimunitní nemoci – Všechny procesy, při kterých dochází k reakci imunitního systému vůči vlastnímu organizmu, mohou vyvolat zvýšení teploty. Horečky většinou nebývají přítomny, spíše je přítomna trvale nebo opakovaně zvýšená teplota lehce nad 37°C.

3. Nádorové procesy – Rakovina v těle vyvolává reakci imunitního systému a většinou dochází ke zvýšení teploty. Bývá to známkou spíše rozsáhlejších nádorových procesů s tvorbou metastáz. Teploty většinou nedosahují 38°C (tj. jsou přítomny spíše subfebrilie) a nemocný si často stěžuje i na úbytek hmotnosti a celkovou nevůli (podrobněji viz. příznaky rakoviny).

4. Zvýšená funkce štítné žlázy – Zvýšená tělesná teplota, pocení a nesnášenlivost teplého prostředí bývá spolu s dalšími příznaky běžně spojena se zvýšenou tvorbou hormonů štítné žlázy.

5. Komplikace transplantace a transfúze – Reakce štěpu (darovaný orgán) proti hostiteli vyvolá zánět a zvýšení teploty. U akutní reakce a odhojování transplantovaného orgánu může být reakce značně bouřlivá a horečka vysoká.

6. Poškození tkání – Rozsáhlejší poškození tkáně vede pochopitelně k zánětlivé reakci a bývá zvýšená teplota, většinou do 38°C. Zvýšení tělesné teploty proto můžeme najít i při rozsáhlém infarktu, při Crush syndromu apod.

7. Léky a jiné sloučeniny – Výrazné zvýšení tělesné teploty může být vyvolané například předávkováním kokainem a vzniknout může i vlivem neuroleptik (maligní neuroleptický syndrom).

Projevy

Záleží na tom, jak moc je teplota zvýšená. Jen lehké zvýšení se projevit nemusí, jinak se zvýšení teploty projevuje pocitem chladu, zimnicemi a třesavkou. Celkově jde o nepříjemně vnímané pocity, které mají člověka nutit vyhledávat odpočinek a teplo. Většinou se objevuje nechutenství a letargie. Vždy při poklesu teploty pak následuje zvýšené pocení. Kromě těchto příznaků mohou být přítomny i příznaky nemoci, která zvýšenou teplotu způsobila (např. kašel u zápalu plic). Extrémní zvýšení teploty nad 40°C může být provázeno poruchou vědomí, rozvratem vnitřního prostředí s rabdomyolýzou a selháním orgánů a smrtí.

Diagnostika

Diagnózu učiníme změřením pacienta teploměrem. Ideální je rtuťový teploměr. Vzhledem k tomu, že u řady onemocnění dochází k záchvatům horečky, které mohou být následované obdobím normální teploty, vyplatí se teplotu měřit opakovaně.

Léčba

Primárně je nutno léčit stav, který teplotu vyvolal (např. antibiotika u bakteriální infekce). Na srážení vlastní teploty nepanují zcela shodné názory. Člověk má u sebe pochopitelně tendenci zaléčit jakoukoliv zvýšenou teplotu (kvůli nepříjemným pocitům, aby byl schopen pracovat apod.), u pacientů na oddělení se většinou srážejí teploty nad 38°C. Vzhledem k tomu, že zvýšená teplota je obranná reakce organizmu, která se vyvíjela miliony let je ovšem sporné, zda být tak radikální. Je bezesporu, že výrazně zvýšená teplota nad 39-40°C musí být snížena, jinak ohrožuje vnitřní prostředí organizmu a může nemocného i usmrtit.

Teplota se snižuje některými nesteroidními protizánětlivými léky a léky obsahujícími paracetamol (např. Paralen, Paracetamol, Paramax a další).

Pozn: Aspirin se nesmí použít u dětí, po jeho podání hrozí riziko vzniku smrtelného Reyova syndromu.

Na co by však vždy mělo být pamatováno je dostatečná hydratace pacienta. Zvýšení tělesné teploty o 1 °C vede ke zvýšení ztrát tekutin o asi půl litru denně a apatický unavený člověk s horečkou nemusí dost pít. Dehydratace je závažnou komplikací horečky u starých lidí, proto je při jejich hospitalizaci v nemocnici většinou nutné zajistit dostatečný příjem tekutin infuzemi.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013