Zápal plic (pneumónie)

Zápal plic neboli pneumonie je postižení plicní tkáně zánětlivým procesem. Plicní tkáň je velmi důležitá pro výměnu krevních plynů s okolím a její poškození zánětem může mít závažné důsledky. S pneumoniemi je to poněkud složité, protože se dle původců i projevů mohou rozdělovat do několika skupin.

Před dalším čtením bych chtěl zdůraznit význam slova „zánět“. Slovo zánět není to samé jako slovo „infekce“. Zánět vzniká v našem těle jako obecná obranná reakce imunitního systému. Zánětem reaguje náš organismus na infekci, ale i na všechny ostatní neinfekční narušení jeho celistvosti. Zánětem reagujeme na popálení, zánětem reagujeme na kontakt s agresivní chemikálií apod.

Dělení na infekční a neinfekční pneumonie

1. Infekční – Tyto zápaly plic mohou být způsobeny prakticky jakýmikoliv mikroorganismy – bakteriemi, viry a houbami. Opakované infekční zápaly plic se mohou vyskytovat u poruch imunity, u vrozených vad plic, u bronchiektázií, cystické fibrózy a jiných stavů.

2. Neinfekční – Tyto zápaly plic jsou klasicky způsobeny nejrůznějšími tekutými i plynnými chemikáliemi, které se dostanou do dýchacích cest. Jejich účinek na plicní tkáň je devastující a způsobuje těžký zánět bez přítomnosti infekce. Může ho způsobit například zatečení omylem vypitého benzínu do plic, vdechnutí chemických plynů při průmyslových nehodách a může ji způsobit i zatečení žaludečního obsahu do plic. K tomuto poslednímu dochází klasicky u refluxní nemoci. U tohoto stavu se žaludeční tekutiny obsahující agresivní kyselinu chlorovodíkovou dostávají do jícnu a poškozují ho. Když pacient v noci spí, tak tyto šťávy vleže zatékají do dýchacích cest a dráždí plicní tkáň.

Neinfekční záněty, které poškodí plicní tkáň, ji pak přirozeně činí vnímavější k nejrůznějším mikroorganismům a mohou pak snadno přejít v infekční pneumonie.

Dále se budu zmiňovat pouze o infekčních zápalech plic, protože jsou nejčastější a nejdůležitější.

Infekční pneumonie

1. Bakteriální infekční pneumonie

Příčiny

Tento častý typ zápalu plic je způsoben bakteriemi jako jsou stafylokoky, streptokoky (pneumokok), hemofilové, pseudomonády a mnohé další. Bakterie se do plic nejčastěji dostávají přes dutinu ústní a horní cesty dýchací. Pseudomonády typicky způsobují pneumonie u lidí s cystickou fibrózou a u lidí v nemocničním prostředí.

Projevy

Projevy bývají spíše těžší – vysoká teplota (nad 38°C), schvácenost a vlhký kašel s vykašláváním hlenů či hnisu, může se objevovat dušnost.

Léčba

Používají se antibiotika, zejména aminopeniciliny, cefalosporiny. Jejich dávkování a způsob podání závisí na tíži stavu nemocného. Stejně tak je to se způsobem léčení – mladý jinak zdravý člověk s lehkými projevy se může léčit doma a docházet ambulantně, starý člověk s těžkými projevy musí ležet v nemocnici.

Jako zvláštní podtypy bych zdůraznil zápal plic způsobený nitrobuněčnými bakteriemi jako jsou chlamydie, mykoplazmata legionely. Tyto zvláštní mikroorganismy způsobují zápaly plic, které se svými projevy podobají virovým pneumoniím (viz. níže). Tyto zápaly plic se léčí trochu jinými antibiotiky. Chlamydie, legionely a mykoplazmata jsou citlivé na erytromycin a tetracykliny.

2. Virové infekční pneumonie

Přičiny: Tento typ zápalu plic je způsobují viry jako například virus chřipky, cytomegalovirus a někdy i herpesvirus (ten, co normálně dělá opary).

Projevy

Projevy bývají většinou méně závažné než jak je tomu u typických pneumonií. Člověk má spíše nepříjemný dráždivý suchý kašel, může být dušný, bývá přítomna bolest na hrudi, teplota bývá zvýšena, ale ne tolik (do 38°C). Některé však mají projevy velmi těžké a mohou člověka i rychle usmrtit.

Léčba

Proti virovým infekcím není zdaleka tak dobrá obrana jako proti bakteriálním. Obecně se kromě symptomatické léčby používají antivirotika – u chřipkového zápalu plic lze použít antivirotikum amantadin, proti cytomegaloviru se užívá ganciclovir.

3. Mykotické infekční pneumonie

Příčiny

Příčinou těchto zápalů plic jsou houby. U zdravých lidí nejde o časté typy pneumonií, objevují se spíše u lidí s poškozenou imunitou. To je důvod, proč jsou typické u nemocných s AIDS. Velmi významná je u těchto pacientů zvláště houba s názvem Pneumocystis carinii. Pneumocystové pneumonie bývají velmi závažné a není u nich vzácné úmrtí.

Projevy

Bývají podobné virovým zápalům plic – suchý kašel, dušnost, bolest na hrudi…

Léčba

Používají se antimykotika, což jsou sloučeniny působící proti houbám. Pneumocystis carinii se léčí látkou zvanou kotrimoxazol.

Diagnostika

U nemocného zjistíme příznaky a podle jejich podoby můžeme již usuzovat buď na bakteriální, virovou, či jinou příčinu. Z krve zjistíme pomocí zvýšené sedimentace a CRP vyšetření, že v těle je zánět. Virové infekce odlišíme tak, že u nich vzestup sedimentace a CRP nebývá tak vysoký jako u bakteriálních infekcí. Dále nám pomůže rentgen plic, na němž vidíme známky postižení plicní tkáně. Někdy můžeme v mikrobiologické laboratoři zjistit přítomnost bakterií ve vzorku krve (tzv. hemokultury). Speciálními metodami lze prokázat ze vzorku krve i chlamydie a viry. U hub, a mám na mysli zejména pneumocystis, lze použít vyšetření vykašlaného sputa (hezké české slovo chrchel).

Prevence

Nejčastější jsou bakteriální zápaly plic, které velmi často nasednou u starých lidí na sliznice oslabené předchozí virovou chřipkou. Prevencí bakteriálního zápalu plic pak je v podstatě včasné očkování proti chřipce nebo alespoň její důsledná léčba (klid na lůžku, nepřecházet ji, dostatek tekutin, ovoce a zelenina, vitaminy…).

Závěr: Kromě výše uvedené prevence je důležité zdůraznit, že horečka spojená s kašlem,

dušností, bolestmi na hrudi, nebo zmateností je obzvláště u starých lidí důvodem navštívit lékaře, který určí další postup.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013