Šelest na srdci

Šelest na srdci (přesněji řečeno šelest na hrudi) je relativně častým nálezem při vyšetření pacienta poslechem (při použití fonendoskopu). Je dobré si uvědomit, že ne každý šelest na hrudi musí být spojen právě se srdcem, je to nicméně nejčastější příčina. Náhodně zjištěný šelest většinou není nijak závažný příznak, přesto by měl být každý poslechový nález detailněji vyšetřen včetně použití zobrazovacích metod.

Příčiny

1. Chlopenní vady – Náhodně zjištěný šelest na srdci bez dalších projevů je nejčastěji spojen s poruchou některé ze čtyř srdečních chlopní. Tyto poruchy spočívají buď v zúžení chlopně, kdy se chlopeň plně neotevírá a klade odpor toku krve, nebo nedomykavost chlopně, kdy se neuzavírá a umožňuje zpětný tok krve. Hlasitost šelestu obvykle odpovídá tíži vady, ale rozhodně to neplatí vždy. Velice zkušený kardiolog by snad teoreticky dokázal určit typ poruchy poslechově, v dnešní době ale přesné určení vady poslechem ustupuje ultrazvuku srdce (ECHO), které přesně popíše typ vady i její závažnost. Projevy závažnějších chlopenních vad jsou různé a obvykle jde o různé projevy srdečního selhávání (únava, omdlévání, dušnost aj.). Malé a nevýznamné poruchy chlopní se sledují, významné poruchy projevující se klinickými obtížemi se řeší kardiochirurgickými zákroky s implantací umělé chlopně (viz. příslušný článek o chlopenních poruchách).

2. Perikarditida – Perikarditida je zánětlivé onemocnění osrdečníku, což je vak obalující srdce. Má řadu vyvolávajících příčin a svými projevy (a někdy i změnami na EKG) může imitovat infarkt myokardu. Poslechově může být slyšet třecí šelest, jak se zánětem postižený osrdečník tře o srdeční sval. Po určité době se může v osrdečníkovém vaku drážděním začít vytvářet tekutina, což vede k vymizení obtíží. Je-li jí však velké množství, může teoreticky utlačit srdce a bránit mu v pumpování (tzv. srdeční tamponáda). Podrobnější informace najedete v příslušných textech.

3. Infekční endokarditida – Jedná se o velice nebezpečné onemocnění, kdy se uvnitř srdce, obvykle na chlopních, vytvoří krevní sraženiny kolonizované bakteriemi. Tyto tzv. bakteriální vegetace pak mohou poškodit srdeční chlopně a navíc se mohou stát zdrojem infekce šířící se po celém těle nakaženou krví (otrava krve). Bakteriální vegetace mohou klást překážku toku krve srdcem a mohou být tedy spojeny se vznikem šelestu. Kromě šelestu se mohou objevovat příznaky infekce (horečky, únava, schvácenost, noční pocení) a příznaky narušení funkce srdce (srdeční selhávání, poruchy srdečního rytmu). Detailnější informace opět naleznete v příslušném článku.

4. Pleuritida – Při zánětu pohrudnice se může objevit třecí šelest. Je slyšitelný spíše na zadní straně hrudníku a slyšíme jej typicky při nádechu. Kromě šelestu bývá přítomna bolest na hrudi taktéž se zhoršující při nádechu.

5. Vrozené srdeční vady – Srdeční vady spojené s abnormálním průtokem krve srdcem jsou spojené se vznikem šelestu. Bývají přítomné od narození a většinou jsou odhaleny při pravidelných prohlídkách dítěte pediatrem. U závažnějších vad se kromě méně nápadného šelestu objevují různě těžké projevy srdečního selhání a narušeného okysličování krve.

6. Nádory srdce – Nádory srdce se při svém růstu do srdečních dutin mohou stát překážkou průtoku krve a v takovém případě je šelest může provázet také. Srdeční nádory jsou nicméně velice vzácné (a prakticky vždy ) a udávám je zde spíše jen pro pořádek.

Diagnostika

Šelesty jsou většinou slyšitelné fonendoskopem přiloženým na hrudník, silné formy šelestů však mohou být slyšitelné i prostým uchem. Podle místa poslechu lze u chlopenních šelestů někdy rozlišit, která chlopeň je postižena a jaká je podstata jejího postižení. Bez ohledu na to je nutné provést EKG a zejména ultrazvuk srdce (ECHO), který odhalí jak vrozené vady, tak chlopenní poruchy, či některé formy perikarditidy. Je i poměrně vysoká šance odhalit případnou infekční endokarditidu, ale úspěšnější je v tomto ohledu jícnové ECHO, kdy je sonda do blízkosti srdce zavedena hadičkou přes jícen. K vyloučení jiných příčin je vhodné provést rentgen hrudníku, který může objevit postižení plic a pohrudnice.

Léčba

Terapie pochopitelně závisí na vyvolávající příčině. Pokud jde o časté chlopenní poruchy, tak méně závažné se sledují, a závažnější se řeší různými variantami chirurgických zákroků. Zúžené chlopně se jednoduše řečeno roztahují a nedomykavé chlopně se nahrazují umělými (mechanickými či biologickými) chlopněmi.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013