Puchýře

Puchýř lze popsat jako menší či větší množství tekutiny v horních vrstvách kůže. Obvykle vzniká jako obranná reakce na fyzikální poškození pokožky, ale doprovází i řadu dalších nemocí, zejména infekčních. Klasický puchýř obsahující sterilní tekutinu odborně označujeme termínem vezikula, puchýř obsahující hnis pak nazývána jako pustula.

Příčiny

1. Otlak – Působení tlaku je asi nejčastějším důvodem vzniku puchýřů, typicky otlaky od těsných bot a-nebo při dlouhé namáhavé chůzi.

2. Popáleniny – Puchýře vznikají i v reakci na poškození pokožky teplem a jejich vznik obvykle značí přítomnost 2. stupně popálenin.

3. Omrzliny – Podobně jako u popálenin i zde vzniká puchýř jako reakce na poškození pokožky faktorem zevního prostředí.

4. Chemické poškození – Kůže reaguje tvorbou puchýřů při kontaktu s řadou agresivních chemikálií, typické to bylo pro tzv. zpuchýřující plyny (např. Yperit) používané jako chemické zbraně v První světové válce.

5. Impetigo – Jedná se o postižení kůže bakteriemi ze skupiny streptokoků nebo stafylokoků. Objevují se zarudlá ložiska s puchýřky naplněnými hnisem. Infekce bakteriemi může vzniknout primárně, nebo nasedá na některou z virových infekcí kůže (viz. níže).

6. Bulózní erysipel – Některé velmi těžké formy růže mohou mít podobu zarudlých ložisek s narušením kožního krytu a s výsevem puchýřů naplněných žlutavou tekutinou, nebo dokonce krví.

7. Opar – Je důsledkem virové infekce virem herpes simplex ze skupiny herpesvirů. Může se vyskytovat na různých místech těla, typicky však na rtu. Puchýře bývají palčivě bolestivé a může dojít k jejich infikaci bakteriemi (tzv. impetiginizace).

8. Plané neštovice – V tomto případě je původcem virus Varicella-zoster opět ze skupiny herpesvirů. Nemoc klasicky začíná jako vyrážka spojená s horečnatým onemocněním. Na kůži se vytváří drobné a silně svědivé pupínky. Na povrchu pupínků se často tvoří puchýřky naplněné světlou tekutinou, či hnisem. Objevují se typicky na obličeji a trupu, méně na horních a dolních končetinách, vzácné nejsou projevy ve vlasech a na sliznici v ústech.

9. Pásový opar – Jde o důsledek planých neštovic. Po jejich proběhnutí virus z těla nevymizí, ale ukryje se v nervových gangliích v blízkosti páteře. Odtud se pak při oslabení organizmu rozšíří ke kůži a způsobí pásový opar. Vzniká výsev vyrážky a puchýřků v určité části jedné poloviny těla. Oblast vyrážky kopíruje okrsek kůže inervovaného nervem, podél něhož se virus šíří. Nebezpečný je zejména pásový opar hlavy spojený s postižením oka.

10. Alergická reakce – Puchýře mohou vzniknout jako součást reakce kůže na styk s alergenem (kontaktní dermatitida). Vzniknout mohou i u těžce probíhající alergické reakce (anafylaktický šok). Pacient je v takovém případě ohrožen udušením a selháním krevního oběhu při celkovém úniku krve z cév do okolních tkání.

11. Pemfigus – Pemfigus (pemphigus) je označení pro skupinu kožních nemocí, které mají autoimunitní příčinu a vedou k tvorbě puchýřů. Nejznámější z těchto nemocí je Pemfigus vulgaris. Více si přwčtěte v příslušném textu.

Léčba

Puchýře vzniklé v reakci na poškození pokožky není vhodné propichovat. Doporučuje se zabránit dalšímu podráždění pokožky a narušení puchýřů, vhodnou hygienou zabránit průniku mikroorganizmů do tekutiny puchýřů a počkat, až se puchýře samy vyhojí. Jsou-li puchýře důsledkem infekčního procesu nebo alergické reakce, pak léčíme tyto vyvolávající příčiny. Na některé virové infekce lze použít antivirotika, při bakteriální infekci užíváme antibiotika.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013