Péče o umírajícího

Upozornění hned na úvod – tento článek je určen zejména pro mediky a teoreticky i pro začínající lékaře. Přečíst si ho nicméně může každý, informace v něm jsou jistě zajímavé i pro laiky.

Na interním oddělení okresních nemocnic se s umírajícími pacienty budete setkávat poměrně často a bude se jednat zejména o nemocné v posledních stádiích nádorových onemocnění. Dnes se již sice rozvíjí možnosti hospicové péče včetně domácí, ale přesto bude řada nevyléčitelně nemocných lidí v nemocnici umírat. Péče o ně má některá specifika, o kterých bych si zde dovolil napsat. Hned na začátku bych si dovolil poupravit mylné tvrzení, že lékař musí pacienty za jakýchkoliv okolností léčit. V tomto případě tomu tak není a platí spíše fakt, že lékař musí lidem pomáhat. Umírající pacienty dost dobře léčit nelze, pomoci jim však můžeme dodržováním jistých pravidel:

1. Umírající nesmí trpět dehydratací – Hydratace je důležitá. Vzhledem k tomu, že člověk v terminálním stavu není obvykle schopen příjmu tekutin, lze doporučit infuze. Obvykle si vystačíme s fyziologickým roztokem, pokud chceme dodat trochu energie, můžeme použít infuze s glukozou. Celkové množství tekutin je individuální, ale obvykle se podává 1,5-2 litry za den.

2. Umírající nesmí trpět bolestí – Spolu s tekutinami je tlumení bolesti zcela zásadní. Použít lze v zásadě jakékoliv léky tlumící bolest, u umírajícího v posledních stádiích je ideální morfin. Lze ho podávat podkožně i nitrožilně, velmi efektivně tlumí bolest a zkracuje proces umírání. Obvyklá dávka je morphini 10mg s.c. á 8 hodin, dávky lze při nedostatečném účinku zvyšovat. Vzhledem k faktu, že morfin je silný opiát, měl by být v dokumentaci proveden krátký záznam zdůvodňující jeho použití.

3. Umírající by neměl být zbytečně vyšetřován – Umírajícímu člověku nemá smysl dělat zbytečně náběry a jiná vyšetření. Zjistíte, že má málo červených krvinek, či málo draslíku? A k čemu vám tato informace bude?

4. Umírající by neměl být zbytečně vyživován – Tohle zní sice poněkud drsně, ale výživa umírajícího člověka v agonii je kontraproduktivní. Lze přirozeně podat nitrožilní výživu a dodat dostatek energie, ale s jakým výsledkem? Umírající organismus trochu zesílí a předsmrtná agónie se o několik dnů „úspěšně“ protáhne.

5. Umírající by neměl být zbytečně léčen – Tento bod nepotřebuje myslím rozsáhlého komentáře.

6. Umírající by měl mít zajištěn odtok moči – Vzhledem k tomu, že odtok moči může být vlivem dysfunkce svěračů znemožněn, lze zavést močovou cévku. Zavedení cévky je relativně snadné, rychlé a nikdo nás pak nemůže obvinit, že jsme dovolili městnání moči a pacientovi tak způsobili zbytečný dyskomfort.

7. Kontakt s rodinou je nutnost – Rodině je nutno zcela natvrdo vysvětlit skutečný stav věcí. Naivita a neinformovanost lidí se nesmí podcenit. Že vy vidíte 86letého člověka umírajícího na rakovinu neznamená, že příbuzní vidí to samé. Někteří lidé mají na situaci náhled a jsou rozumní, některým musíte informaci několikrát důrazně zopakovat. Pokud se při rozhovoru s vámi rozpláčou, je to dobré, protože cítíte, že skutečnost přijali, a smiřují se s ní. Pokud na vás bez emocí zírají, je to spíše varovné.

Závěr: Splnění výše uvedených bodů vám může přinést dobrý pocit. Pacienta jste sice nevyléčili (to bylo ostatně v této situaci nemožné), ale na druhou stranu jste mu zajistili důstojnou a bezbolestnou smrt na lůžku a ne někde venku v bolestech na ulici. To ostatně podtrhuje tvrzení uvedené na začátku tohoto textu, že lékař má lidem především pomáhat.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013