Oslabená imunita

Snížená imunita je v dnešní době poměrně oblíbený termín, který je dle mého názoru poněkud nadužívaný. Imunitní systém je velmi složitý mechanizmus tvořený vzájemně koordinovanou činností obranných buněk (neutrofily, lymfocyty, makrofágy a mnohé další) a různých bílkovin (komplement, protilátky aj.), které vedou k cílenému vyhledávání, označování a likvidaci látek a buněk tělu cizích a kromě toho také buněk tělu vlastních, které se vymkly kontrolním mechanizmům organizmu (nádorové buňky). Za poruchu imunity pak můžeme považovat narušení funkce jedné, či více složek tohoto systému. Hlavní důsledek je zřejmý – zhoršení schopnost bránit se infekcím. To pak vede nejen k častým infekcím, ale také k tomu, že organizmus není schopen bránit se i jinak relativně běžným a málo nebezpečným mikroorganizmům. Infekce u postižených jsou proto časté a mívají těžší průběh než u jedinců s normální imunitou. Kromě toho je u pacientů se sníženou imunitou z dlouhodobého hlediska častější výskyt nádorových onemocnění.

Příčiny

Existuje celá řada příčin poruch imunity, my je můžeme rozlišit na poruchy vrozené a získané. Vrozené poruchy jsou velmi vzácné a jde o geneticky podmíněné narušení funkce některé složky imunitního systému. Projevují se častým vznikem infekcí už v dětství a jsou předmětem zájmu dětských lékařů a imunologů. Nás mnohem více zajímají získané poruchy imunitního systému, které se rozvinou až během života jedince. Jejich množství strmě narůstá a svůj podíl má na tom i moderní medicína. Mezi časté příčiny získaných poruch imunity řadíme:

1. Léky tlumící imunitu – Právě léky narušující imunitu jsou v rozvinutých státech jasně největším původcem získaných poruch imunity. Patří sem široká skupina léků, z nichž jsem již zpracovával např. problematiku azathioprinu (Imuran), kortikoidů a biologické léčby. Chronické užívání těchto léků je nutné zejména u autoimunitních nemocí a u pacientů po transplantacích ke snížení rizika odmítnutí darovaného orgánu.

2. AIDS – Z hlediska ČR se pochopitelně jedná o nepříliš významného původce snížené imunity, z celosvětového hlediska se však jedná o zásadní problém. podstatou je virus HIV, který napadá bílé krvinky podílející se na správné koordinaci imunitního systému. Jejich ničení virem má pak za následek velmi závažný rozvrat imunity.

3. Cukrovka – Pacienti s cukrovkou 1. typu i 2. typu mají prokazatelně horší obranyschopnost organizmu. To je dále spojeno s vyšší koncentrací cukru v jejich krvi a tělesných tekutinách, což je činí náchylnějšími k bakteriálním infekcím. Pro bakterie je totiž cukr vítanou potravou.

4. Nádorová onemocnění krve – Mezi tyto choroby řadíme například leukémie, lymfomy a mnohočetný myelom. Ačkoliv většinou dochází u těchto chorob k nekontrolovanému množení bílých krvinek a zvyšování jejich počtů, nejsou tyto nádorové bílé krvinky správně funkční a navíc utlačují tvorbu zdravých bílých krvinek. Důsledkem je snížená funkce imunitního systému.

5. Nedostatečná výživa – Nedostatečný přísun živin, zejména nedostatek bílkovin a vitaminů má neblahý efekt na imunitu. Bílkovinný charakter má celá řada složek imunitního systému a i bílé krvinky ke svému vzniku živiny vyžadují. Negativní vliv na imunitu má zřejmě i nepřítomnost určitých stopových prvků jako je například selen.

6. Věk – Rostoucí věk je spojen s postupným poklesem obranyschopnosti organizmu. Jde o nezvratitelný proces, který souvisí s celkovým chátráním všech tělesných soustav.

7. Chronický stres – Zatímco akutní stresová situace může mít řadu pozitivních aspektů, dlouhodobý stres je pro organizmus prokazatelně škodlivý. Vede mimo jiné k narušení funkce imunitního systému, a může vést jak ke snížení imunity, tak k vyvolání autoimunitních reakcí.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013