Očkování

Očkování (vakcinace) je jedním z nejvýznamnějších milníků moderní medicíny. Očkování způsobilo, že mnohé nemoci trápící po staletí evropskou populaci vymizely a dnes je známe jen z historických publikací a učebnic medicíny. Počty zachráněných životů celosvětově zcela jistě dosáhly stovek milionů.

Imunitní reakce proti mikroorganismům: Očkování úzce souvisí se schopností našeho těla vytvářet obranné sloučeniny, tzv. protilátky. Při prvním kontaktu s jakýmkoliv nebezpečným mikroorganismem se náš imunitní systém pokusí poznat jeho strukturu a vytvořit proti němu zbraň na míru – konkrétní typ protilátek. Tento proces trvá asi týden a po tuto dobu nemá náš organismus dostatečné obranné kapacity. Přežijeme-li tuto kritickou dobu do vytvoření protilátek, máme z velké části vyhráno – protilátky útočníka relativně rychle zničí. Schopnost vytvořit tento konkrétní typ protilátek si organismus uloží do paměti a setká-li se s daným druhem mikroorganismu znovu, spustí tvorbu příslušných protilátek okamžitě.

Historie očkování: Slovo vakcinace pochází ze slova vacca (kráva) a je spojeno s prvopočátkem očkování. Koncem 18. století řádily epidemie pravých neštovic. Toto smrtelné onemocnění nemá prakticky nic společného s dnešními planými neštovicemi. Úmrtnost na pravé neštovice byla velká a přeživší zůstali často zohaveni jizvami na celém těle. Podobná, i když méně nebezpečná nemoc, postihovala i dobytek – byla přenosná na člověka a označovala se jako kravské neštovice. Britský vědec Edward Jenner vypozoroval, že dojičky krav nakažené kravskými neštovicemi nikdy neonemocněly pravými neštovicemi. Použil proto vzorek hnisu z puchýřů u dojiček a aplikoval je podkožně pokusným osobám. Zafungovalo to – lidé získali imunitu proti pravým neštovicím a díky celosvětové očkovací kampani se pravé neštovice v současné době ve světě vůbec nevyskytují.

Vysvětlení efektu této vakcíny bylo prosté. Kravské neštovice byly způsobeny virem vakcinie, který je svou strukturou viru pravých neštovic podobný. Z hnisu nemocných krav byl virus vakcinie získán a po aplikaci do těla pokusných lidí si proti němu tělo vytvořilo protilátky. Vzhledem k tomu, že onemocnění kravskými neštovicemi nebylo pro člověka nebezpečné, neexistovalo žádné velké riziko těžkých následků nebo smrti. Když se pak takto připravený člověk setkal s nebezpečným virem pravých neštovic, mělo jeho tělo již připravené protilátky, které díky podobnosti obou virů dokázaly zničit nebezpečný virus dříve než se dokázal v těle rozšířit. Tento postup se stal základem tzv. aktivní imunizace (viz dále).

Aktivní imunizace je základem našeho očkovacího programu. V tomto případě podáme do těla mrtvé či oslabené mikroorganismy nebo jejich součásti, které nezpůsobí onemocnění, ale umožní našemu tělu poznat strukturu mikroorganismu a vytvořit si protilátky. Naše tělo si takto získané schopnosti uloží do paměti pro případ opakovaného kontaktu s daným mikroorganismem a při dalším kontaktu s ním už reaguje samostatně.

Typy vakcín:

1. Vakcíny obsahující oslabené mikroorganismy – Oslabené mikroorganismy nezpůsobí nemoc, ale naše tělo se na nich naučí tvořit příslušné protilátky. (např. starší typ očkovací látky proti spalničkám, vakcína proti TBC)

2. Vakcíny obsahující usmrcené organismy – Obdoba předchozích ale s usmrcenými organismy (např. očkovací látka proti černému kašli)

3. Vakcíny obsahující deaktivované toxiny – Používají se u nemocí, kdy nás ohrožuje toxická látka tvořená bakteriemi a nikoliv samotná bakterie. Deaktivovaný toxin nám neublíží, ale vytvoříme si proti němu ochranné protilátky. (např. očkovací látka proti tetanu)

4. Vakcíny obsahující části mikroorganismů – Zjednodušeně řečeno mikroorganismy v laboratoři usmrtíme, rozložíme na stavební díly a některé z nich aplikujeme očkovanému člověku do těla.

5. Speciální DNA vakcíny – Tento nejmodernější typ vakcín je zatím ve fázi výzkumu.

Druhy očkování:

1. Očkování pravidelné – Do této skupiny patří povinný a bezplatný očkovací program, který spočívá v aplikaci konkrétních vakcín po dosažení určitého věku dle určitého harmonogramu. Drtivá většina těchto vakcín se podává v dětském věku a v dospívání.

2. Očkování na vlastní žádost – Tato skupina představuje vakcíny, jejichž aplikace je dobrovolná. Na druhou stranu je nutné za tyto vakcíny zaplatit. Patří sem například očkování proti HPV viru (proti rakovině děložního čípku), proti klíšťové encefalitidě apod. Do této skupiny spadá i očkování u cestovatelů do zahraničí.

3. Očkování zvláštní – Zvláštní očkování je bezplatně aplikováno osobám, které mají vyšší riziko nákazy určitými chorobami. Nejznámější zvláštní očkování je proti hepatitidě typu B u zdravotnických pracovníků a očkování proti chřipce u personálu pracujícího se starými lidmi.

4. Mimořádné očkování – Mimořádné očkování se provádí za výjimečných okolností, kdy hrozí akutní riziko vzniku určité epidemie.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013