Léčba rakoviny

Tento text je doplňkem k obecnému článku o rakovině, který doporučuji přečíst také.

Léčba zhoubných nádorů je velice širokou otázkou, kterou se budu snažit podat poměrně jednoduše ve zkrácené formě. Nejprve je nutno si uvědomit, že veškeré možnosti léčby můžeme rozdělit na kurativní a paliativní, já k nim ještě přidávám zmínku o léčbě alternativní. Léčbu v zásadě řídí onkolog, spolupracuje přitom však s ostatními obory – zejména s chirurgickými obory a s internisty.

1. Kurativní léčba – V tomto případě je snahou nádorové onemocnění vyléčit, ne vždy je to však bohužel možné. V současné době stále existují 3 základní formy léčby – chirurgie, chemoterapie a ozařování (radioterapie). Kromě toho se u některých nádorů prosazuje hormonální terapie a stále více se do popředí zájmu dostává biologická léčba.

a) Chirurgie – U drtivé většiny nádorů je chirurgická léčba jedinou metodou terapie, která skutečně dokáže člověka vyléčit. Princip spočívá v odstranění nádoru s určitou oblastí okolní zdravé tkáně. Chirurgie má smysl pouze v případě, že nejsou přítomny vzdálené metastázy. Jsou-li metastázy přítomny, provádí se chirurgický zákrok spíše paliativně.

Chirurgické zákroky se provádí v různém rozsahu dle lokalizace a lokálního rozsahu tumoru (význam má velikost nádoru, prorůstání do okolních struktur, napadení místních lymfatických uzlin). Operace jsou velmi často radikální a znamenají odstranění značného množství zdravé tkáně s cílem zlikvidovat jakékoliv místní metastázy. Například kurativní operace rakoviny tlustého střeva je obvykle spojena s odstraněním poloviny tohoto orgánu, nikoliv jen úseku nádorem viditelně postiženého. Současně se střevem se odstraní i místní lymfatické uzliny.

Poměrně speciální postavení má chirurgické řešení mozkových nádorů. Zde se provádí buď náročné neurochirurgické operační zákroky, u menších ložisek se dá za určitých podmínek využít služeb Leksellova gama nože.

b) Chemoterapie – Chemoterapie je základem léčby generalizovaných nádorových onemocnění. Může být doplňkem chirurgické léčby (operačně odstraníme nádor a chemoterapií pak zlikvidujeme mikrometastázy, které sice žádnými zobrazovacími metodami nevidíme, ale předpokládáme jejich existenci). U některých nádorových onemocnění je ovšem chemoterapie léčbou první volby, jsou to zejména krevní nádory jako jsou lymfomy a leukémie.

Podstata chemoterapie je v podstatě až žalostně primitivní. Do organizmu podáváme dávkovaně relativně toxické sloučeniny, které poškozují všechny buňky. Nejvíce jsou poškozeny rychle se dělící buňky jako jsou buňky nádorové. Zatímco naše vlastní buňky mezi

c) Ozařování – Ozařování se nejčastěji provádí v kombinaci s jinou léčebnou metodou (chirurgie, chemoterapie). Cílíme ho spíše na určitou oblast těla, ale filozofie je podobná jako u chemoterapie. Záření poškozuje všechny buňky, ale nádorové buňky jsou poškozovány více.

d) Hormonální léčba – Hormonální léčba se používá jen omezeně, a to u těch nádorů, jejichž růst je závislý na hladině hormonů v těle. Patří sem některé (zdaleka ne všechny!) typy rakoviny prsu u ženy a rakovina prostaty u mužů. Podstatou terapie je v takovém případě buď nějakým způsobem ponížit hladinu hormonů v těle (např. odstraněním nebo utlumením funkce pohlavních žláz) nebo podat lék, který tlumí účinek hormonu na nádorovou tkáň. Asi nejznámějším takovým lékem je tamoxifen, který na nádorovou tkáň rakoviny prsu působí jako tzv. antiestrogen, tj. látka opačná k ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Pro detailnější pochopení doporučuji přečíst článek o tamoxifenu.

e) Biologická léčba – Biologická léčba se stále více využívá v léčbě nádorových onemocnění. Funguje na více principech, v zásadě je důsledkem rostoucích znalostí o fyziologických a patologických procesech v lidském těle. Léky biologické terapie jsou speciální sloučeniny, které různými způsoby ovlivňují pochody v našem těle v náš prospěch. Některé látky například blokují schopnost nádorů vytvářet si krevní cévy a tak je připravují o dodávku živin, jiné léky blokují přenos signálů v nádorové buňce, čímž jí brání se dělit a tak bychom mohli pokračovat. Detaily viz. příslušný text.

2. Paliativní léčba – Paliativní léčba nemá za úkol nemocného vyléčit, její úkol je „jen“ zlepšit kvalitu jeho života. Někteří lidé mají tendenci paliativní léčbu opomíjet, to je však velká chyba. Kvalita života je důležitá věc a u nevyléčitelně nemocného to platí dvojnásob.

Možnosti paliativní léčby jsou poměrně pestré – Patří sem pochopitelně symptomatická terapie, při které léčíme obtíže pacienta jako takové (a nikoliv vyvolávající příčinu). Jde zejména o terapii bolesti a u pacientů ve velmi těžkém stavu zajištění dostatečné hydratace (viz. text o péči o umírajícího).

Poměrně často prováděné jsou paliativní chirurgické a endoskopické zákroky, které mají obvykle zajistit průchodnost dutých orgánů, které jsou jinak nádorem utlačené. Typické je paliativní odstranění krátkého úseku střeva významně zúženého rakovinou tlustého střeva. Tento zákrok lze provést i u pacienta s přítomnými metastázami. Chápeme ho totiž jako paliativní a z krátkodobého pohledu jako život zachraňující zákrok. Při úplném uzávěru střeva nádorem by se vyvinula střevní neprůchodnost, která by pacienta rychle usmrtila. Zákrok sice pacienta nezachrání a on na nádor časem zemře, ale do té doby bude jeho život mnohem kvalitnější.

Typickým paliativním endoskopickým zákrokem je ERCP spojené se zasunutím trubice (stentu) do žlučových cest, pokud jsou žlučové cesty utlačeny nějakým okolním nádorem (typicky rakovina slinivky břišní, rakovina žlučníku apod.). Stent umožní odtok žluči, což celkově zlepší stav nemocného, i když samotný nádor tím nijak ovlivněn není.

Chirurgové ve spolupráci s plicními lékaři provádějí paliativní zákroky v oblasti plic. Řada plicních nádorů (a vzácnějších mezoteliomů) je spojena s neustálou tvorbou nádorové tekutiny v pleurálním prostoru (dutina okolo plíce) – laicky řečeno se objeví voda na plíci, která se i po vypuštění opakovaně doplňuje, utlačuje plíci a zhoršuje dušnost nemocného. Chirurg může zavést trvalý drén, který tuto tekutinu neustále odvádí. A protože propustit pacienta s drénem do domácí péče není zrovna snadné, je tu k dispozici další paliativní postup – talkáž. Ta spočívá v aplikaci talku (či jiných dráždivých látek) drénem do pleurální dutiny. Zde vznikne chemický zánět (nepříjemné bolesti a horečka), který způsobí, že plíce přiroste k hrudní stěně a pleurální dutina vymizí. Je to sice ne zcela příjemný proces, ale zabrání tvorbě nádorové tekutiny a výrazně zlepší nemocnému dechové poměry.

Jako paliativní však můžeme v jistých ohledech označit i ozařování – řeč je nyní zejména o ozáření bolestivých kostních metastáz, které po ozáření přestávají bolet.

3. Alternativní léčba – Alternativní léčba má dle mého názoru v léčbě nádorových onemocnění jistě své místo, pochopitelně je zde však několik ALE. Alternativní léčba nemá žádné studie, které by potvrzovaly její efekt, a proto ji musíme brát jako pouze podpůrnou možnost ke klasické terapii. Není sporu o tom, že může dodat lidem naději, že má minimálně placebo účinek, a že již jen tím jim může v boji se zákeřnou chorobou pomoci. Na druhou stranu existují i metody alternativní medicíny, které jsou u nádorových onemocnění vyloženě škodlivé (Breussova dieta). Podobně je velmi obtížné říci, co s organizmem udělá kombinace léčivých bylin a chemoterapeutik. Nelze totiž vyloučit, že přitom dojde ke snížení (či někdy zvýšení) účinku chemoterapie vzájemnými interakcemi mezi účinnými látkami. Podotýkám, že zvýšení účinnosti chemoterapie není žádná výhra, protože může nemocného velmi snadno usmrtit. Z těchto důvodů lze doporučit před zahájením jakéhokoliv pokusu o alternativní léčbu konzultaci se zkušeným onkologem.

Volba alternativní medicíny jako jediné léčebné metody u onkologického pacienta, kterému má klasická medicína reálně stále co nabídnout (nyní myslím kromě paliativní péče), lze považovat za cosi ne nepodobné (sebe)vraždě.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013