Kardiostimulátor

Kardiostimulátor je přístroj, který se obvykle používá při poruchách srdečního rytmu, které mají charakter bradykardií (tj. se srdeční akcí pod 60 za minutu).

Princip

Kardiostimulátor je malá kovová krabička, z níž vycházejí elektrody. Stimulátor umí v pravidelných intervalech vytvářet elektrické výboje a ty pomocí elektrod přenášet na srdeční svalovinu, která se vlivem toho v požadované frekvenci stahuje. Frekvence těchto signálů se samozřejmě může upravovat dle potřeby pacienta a lékaře. Kromě vysílání impulzů ovšem umí řada stimulátorů i monitorovat srdeční akci a podle ní se zapíná a vypíná. To je výhodné u člověka, který má záchvatovité bradykardie. Má takový člověk v dané chvíli normální tepovou frekvenci? Kardiostimulátor monitoruje situaci a nic nedělá. Při zpomalení srdeční akce pod určitou hodnotu (kterou si opět můžeme nastavit) se kardiostimulátor aktivuje a začne vysílat impulzy. U onoho člověka se tak bude střídat jeho vlastní rytmus se stimulovaným.

Je nutné zdůraznit, že stimulátor si neumí poradit s poruchami srdečního rytmu, které jsou spojeny s rychlou srdeční akcí. Stimulátor „jen“ zajistí, že srdce nebude bít příliš pomalu, ale to je vše. Dostane-li tedy například člověk s běžným stimulátorem fibrilaci síní nebo nedejbože fibrilaci komor, tak mu stimulátor nijak nepomůže.

Zavedení: Stimulátor se zavádí do oblasti pod klíční kostí tak, že elektrody z něj vyčnívající se skrze žíly dostanou k srdečnímu svalu. Zákrok je velmi malý, provádí se v místním znecitlivění a po zavedení stimulátoru se pacientovi natočí EKG. Po výkonu zůstane v oblasti zavedení drobná ranka s několika stehy, která se obvykle rychle hojí. Asi den po operaci by měl pacient dodržovat klid na lůžku, aby se čerstvě zavedené elektrody nevychýlily. Vzhledem k tomu, že krabička stimulátoru není zavedena hluboko, je vidět jako vystouplý hrbol kůže a pacient si ji může lehce nahmatat.

Kontroly: Pacienti se zavedeným stimulátorem dochází na pravidelné kontroly do kardiologických ambulancí. Tam se kontroluje funkce stimulátoru a po určité době se doporučí výměna baterie. Přítomnost stimulátoru (a současně jeho správnou funkci) lze většinou zjistit z EKG, kde jsou přítomny zvláštní svislé čárky – tak EKG ukazuje výboje stimulátoru.

K tomu bych jen doplnil, že pracující stimulátor jinak znemožňuje uspokojivé vyhodnocení křivky EKG. Dostane-li člověk se stimulovaným rytmem infarkt, tak to z jeho EKG nevyčteme!

Výměna: Jednou za několik let je třeba vyměnit baterii kardiostimulátoru. Je to postup podobný zavedení nového stimulátoru. Stará krabička se odstraní a nahradí se novou. Výkon se opět provádí v místním znecitlivění. Po výměně je se stejně jako po zavedení udělá kontrolní EKG.

Rizika: Stimulátorům nedělá dobře elektromagnetické pole. Z toho důvodu nesmí (!) člověk se stimulátorem podstoupit vyšetření magnetickou rezonancí. Magnetická rezonance totiž funguje na principu velmi silného magnetického pole, které by mohlo stimulátor zastavit. Lidem s kardiostimulátorem se také doporučuje nenosit mobilní telefon v blízkosti stimulátoru a při volání by měli telefon držet u opačného ucha, než je strana se stimulátorem.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013