Dialýza

Dialýza je velice důležitou léčebnou metodou moderní medicíny, která mnoha pacientům zachránila, nebo alespoň prodloužila život. Jedná se o očišťovací metodu krve, která se nejčastěji provádí u chronického selhávání ledvin. Dialyzační přístroj můžeme s trochou fantazie označit za umělou ledvinu.

Princip

Klasická dialýza funguje na principu polopropustné membrány. Krev pacienta se vyvede pomocí hadiček do přístroje, v němž je krev pacienta oddělena membránou od dialyzačního roztoku. Krvinky membránou neprocházejí, ale minerály a jiné drobné sloučeniny ano. Velmi primitivně řečeno do sebe dialyzační roztok “natáhne” hromadící se zplodiny a tím se od nich krev očistí. Spolu se zplodinami metabolismu je dialyzační přístroj schopen zbavit nemocného i přebytečné vody. Po průchodu přístrojem se krev hadičkami vrátí zpět do cévního systému pacienta. Klasická dialýza trvá cca 4 hodiny a pacienti ji obvykle absolvují 3x týdně.

Příprava

K samotné dialýze je třeba zajistit místo, kde se na cévy pacienta napojí hadičky dialyzačního přístroje. U akutních pacientů se zavádí centrální žilní katétr (hadička zavedená do některé z velkých žil), při dlouhodobém dialyzačním programu se ve spolupráci s cévním chirurgem našije obvykle na horní končetinu speciální umělá spojka mezi tepnou a žilou, která se nazývá AV shunt [ávé šant]. Když takovému pacientovi sáhneme na kůži nad místem průběhu shuntu, uslyšíme za ideálních podmínek zvuk, jako když vrní kočka – to je nepřímá známka toho, že shunt je průchodný. Do shuntu se pak při každé dialýze napichují hadičky dialyzačního přístroje.

Vzhledem k opakovaným nitrožilním vstupům se pacienti před zahájením trvalého dialyzačního programu očkují proti hepatitidě typu B.

Využití

Dialýza má využití zejména u pacientů v posledních stádií chronického selhávání ledvin. Akutní dialýza se nicméně provádí také u pacientů s akutním ledvinným selháním a můžeme ji použít i k rychlému odfiltrování některých sloučenin či minerálů z krve (některé toxické látky, draslík při hyperkalémii, vápník při hyperkalcémii apod).

Komplikace: Je nutno zdůraznit, že trvalá dialýza není v žádném případě ideálním metoda. Zachrání sice život, ale nese s sebou řadu nevýhod a rizik. Dialyzovaný pacient musí často dodržovat dietní opatření včetně příjmu vody, vzhledem k opakovaným nitrožilním vstupům mají dialyzovaní pacienti vyšší riziko infekcí včetně otravy krve a infekční endokarditidy. Dalšími komplikacemi jsou uzavírání shuntů, příliš velké zvýšení nebo pokles krevního tlaku při dialýze apod. Život s dialýzou prostě není jednoduchý, ale je to život.

Pro pacienty je nepříjemnou komplikací zejména nutnost 3 dny v týdnu dojíždět do dialyzačního centra. Navíc sedět či ležet 4 hodiny a být přitom hadičkami napojený na přístroj je celkem nuda. Pro mladé šikovné lidi je tu ovšem řešení – peritoneální dialýza. Ta má také řadu nevýhod, ale zaručuje relativní svobodu a může být prováděna i v domácím prostředí.

Výhody

Dialýza je zcela převratná metoda, která umožnila nahradit funkci ledvin přístrojem a zajistila tak mnoha pacientům možnost relativně kvalitního života. Bez fungujících ledvin nastává jistá smrt do několika dnů.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013