Bronchoskopie

Bronchoskopie se řadí mezi endoskopické vyšetřovací metody jako je například gastroskopie, kolonoskopie, cystokopie apod. Při bronchoskopii se vyšetřují dolní cesty dýchací, tj. průdušnice a průdušky.

Princip

Existují dva typy bronchoskopických přístrojů (bronchoskopů). Jedny jsou v podstatě tuhé trubice (rigidní bronchoskopy) a druhé mají podobu ohebných hadiček (flexibilní bronchoskopy). Ať tak či tak, princip vyšetření je obdobný. Přístroj se skrze dutinu ústní a nosohltan vsune do hrtanu a hlouběji do dýchacích cest. Na konci přístroje je miniaturní videokamera, kterou si lékař prohlíží vnitřek dýchacích cest.

Endoskopický přístroj navíc umožňuje použití drobných nástrojů, kterými se dá bezbolestně odštípnout drobný vzorek tkáně (tzv. biopsie), který se pak dá poslat na histologické vyšetření. Stejně tak lze těmito nástroji chytit a vytáhnout cizí těleso z dýchacích cest.

Schéma – Bronchoskopie

Příprava

Vyšetření se obvykle provádí nalačno, a pacient by před ním měl mít provedené základní krevní náběry. Obzvláště důležité jsou náběry informující o srážlivosti krve. Osoby se sníženou srážlivostí mají totiž při vyšetření zvýšené riziko zakrvácení do dýchacích cest.

Bronchoskopie se můře provádět v místním znecitlivění nebo v celkové anestézii. Při místním znecitlivění se na sliznici horních cest dýchacích aplikuje znecitlivující látka, takže člověk zavádění hadičky přístroje necítí (nebo cítí jen málo). Toto místní znecitlivění se pak zkombinuje s podáním zklidňujících látek (tradiční „ oblbováky“) ve formě tablet nebo injekcí. Díky nim si pacient vyšetření nemusí ani pamatovat. Vyšetření v celkové anestezii (tj. při úplném uspání) se provádí mnohem méně často.

Význam: Vyšetření dýchacích cest má velký význam v diagnostice nádorů plic. Nádor prorůstající do průdušek může lékař vidět na vlastní oči a hlavně může odebrat vzorky z podezřelé tkáně na histologii. Můžeme mít 100 udělaných rentgenů a cétéček, ale bez vzorku tkáně stoprocentní diagnózu prostě neuděláme.

Důležitým doplněním vyšetření je provedení tzv. BronchoAlveolární Laváže (BAL). Endoskopický přístroj totiž nedosáhne do nejmenších průdušek, a proto se z něj do těchto malých průdušek vypustí malé množství fyziologického roztoku. Po chvíli se tato tekutina odsaje a její vzorek pošle na vyšetření – význam má např. cytologie.

Velký význam bronchoskopie je i v odstraňování cizích těles z dýchacích cest. Vdechnutá tělesa mohou způsobit dušnost (a někdy i smrt udušením) nebo se mohou stát zdrojem těžkých hnisavých zápalů plic. Endoskopickými přístroji lze tato tělesa zachytit a bezpečně vytáhnout.

Problémy: Vyšetření je sice nebolestivé, ale někteří lidé ho hůře snáší. Zavádění přístroje může provázet kašel při dráždění dýchacích cest a pocit ztíženého dýchání. Po vyšetření může člověk chraptět a mít zhrublý hlas. Z těchto důvodu není bronchoskopie pro každého a lékaři se musí při výběru vhodných pacientů řídit zdravým selským rozumem. Máme 40letého jinak zcela zdravého člověka s podezřením na plicní nádor? Bronchoskopii uděláme. U těžce nemocných starých lidí nemusí být bronchoskopie v řadě případů indikována.

Výhody

Velkou výhodou vyšetření je, že lékař vidí vnitřek dýchacích cest „na vlastní oči“, a že může odebrat vzorky tkání. Pacient není při tomto vyšetření zatížen žádným škodlivým rentgenovým zářením. V případě vdechnutí většího cizího tělesa může být bronchoskopie jediným řešením situace.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013