Autoimunitní nemoci

Tento velmi obecný a krátký článek je věnován autoimunitním nemocem jako celku. Jedná se o pestrou skupinu nemocí, kdy je jejich podstatou abnormální reakce našeho imunitního systému. Mezi nejznámější autoimunitní nemoci patří například:

Addisonova choroba (periferní forma spojená s pokšozením kůry nadledvin)

Autoimunitní hemolytická anémie

Autoimunitní hepatitida

Bechtěrevova choroba

Celiakie

Crohnova choroba

Cukrovka 1. typu

Graves-Basedowova choroba

Lupénka

Myasthenia gravis

Pemfigus

Perniciózní anémie – je popsána v článku o Anémii z nedostatku vitaminu B12

Polymyozitida

Primární biliární cirhóza

Primární sklerozující cholangitida

Revmatická horečka

Revmatoidní artritida

Roztroušená skleróza

Sjögrenův syndrom

Sklerodermie

Systémový lupus erythematosus (SLE)

Ulcerózní kolitida

Wegenerova granulomatóza

Příčiny

Přičiny vzniku těchto nemocí nejsou většinou zcela jasné. Zásadní je určitý genetický předpoklad pro vznik patologické autoimunitní reakce.

Kromě toho je tu také nějaký vyvolávající faktor, který patologickou reakci spustí. Většinou je neznámý, často se ovšem podezřívá nějaká banální viróza (zejména infekce horních cest dýchacích). Infekce je imunitním systémem potlačena, ale blíže neurčitým způsobem ho vyprovokuje k napadení některých buněk našeho těla. Vyvolávající faktor je známý u celiakie. Tam nejde o infekci, ale o lepek přijímaný v potravě, který nastartuje imunitní proces. Jakmile se imunitní reakce odbrzdí, začnou imunitní buňky a různé jimi tvořené protilátky napadat jednotlivé struktury našeho těla. Někdy se jedná o poškozování buněk všech orgánových systému (tak je tomu u SLE), Často jsou však postiženy jen některé buňky a obraz nemoci se projevuje kvůli poruše funkce těchto buněk. Stává se často, že u člověka s jednou autoimunitní nemocí se kvůli jeho genetickému předpokladu, rozvine i jiná autoimunitní nemoc. Tak například u pacienta s lupénkou se může rozvinout i Crohnova choroba apod.

Projevy

Jak již bylo zmíněno výše, jsou projevy těchto nemocí velmi pestré a jde o to, jaké buňky našeho těla jsou poškozovány. Poškození buněk střeva se projevuje průjmy, nálezem krve ve stolici, křečemi a bolestmi břicha, špatným trávením. Poškození buněk kůže se projevuje nejrůznějšími vyrážkami. Poškození kloubů se projevuje jejich bolestivostí, zatuhnutím, v různé míře i otoky a zarudnutím. Poškození buněk slinivky břišní způsobí vznik cukrovky 1. typu. Někdy můžeme u autoimunitních chorob najít zvětšené lymfatické uzliny. O projevech by se zkrátka dalo popsat několik stránek a pokud vás blíže zajímají, podívejte se na články o jednotlivých nemocech.

Prevence

Prevence vzniku těchto nemocí není zatím možná. Pokud již člověk nemoc má, je vhodné se vyvarovat rizikovým faktorům, které ji zhoršují. Například je to vyhýbání se lepku u celiakie, infekcím u roztroušená sklerózy a stresu u lupénky.

Léčba

V léčbě se používají různé typy preparátů u jednotlivých chorob. Vždy jde však víceméně o to, utlumit imunitní systém nemocného člověka. Problém je v tom, že utlumení imunitního systému je nebezpečné pro snadnější vznik infekcí a nádorových onemocnění. Proto se imunitu tlumící léky používají s mírou a je snaha vyvinout nové léky, které by cíleněji tlumily jen patologické imunitní reakce. Výjimkou je cukrovka 1. typu a další autoimunitní choroby postihující žlázy tvořící hormony. Tam podáváme pacientovi chybějící hormony, v případě cukrovky 1. typu podáváme inzulin. Tím v podstatě řešíme důsledek nemoci a ne nemoc samotnou.

Z léků se nejčastěji používají kortikoidy a to jak ve formě tablet, tak kožních mastí. Někdy se používá sloučenina azathioprin (lék Imuran) a relativní novinkou je biologická léčba. Biologická léčba je snahou cíleně tlumit imunitní systém bez narušení jeho celkových funkcí.




Nemoci a příznaky - Copyright © 2013